Uplakaná sobota
Nadpis posledního článku koresponduje s počasím, nikoli s náladou dětí. Ty si užily týden plný her a zábavy a při spatření rodičů jim v očích svítili jiskřičky. To se týká i těch větších, byť to pochopitelně nedávají znát. Nejsou děti, oni totiž dospívají 
. Tábor splnil mnohé, mimo jiné prověřil i samostatnost dětí a u těch menších můžete být právem hrdí, protože to zvládli na jedničku. Vybavuje se mi na toto téma pěkný citát, který zmínil Miloš. Loď je nejbezpečnější v přístavu, ale kvůli tomu se lodě nestavějí. Nejmladší účastník Tomík J. Belecký, jemuž byl rok, když jsme zakládali v roce 2011 táborovou tradici, tu s námi již letos řádil.
Pat a Mat se s vámi loučí a spolu s parťáky Ivetou, Hankou, Marketou, Jirkou, Zdeňkem, Lukášem, Mírou a Milošem, bez kterých by tábor neexistoval, a kterým patří obrovský dík, se již těší na další ročník. Přátelé, kamarádi, tak za rok opět na Ětsěmmévon :-).
Díky za výjimečný týden v roce.
Děkujeme všem, kteří se o děti postarali, vymýšleli zábavu, nápady, jak zahnat nudu a jak zapomenout na počítače a mobily a taky všem, co se podíleli organizačně, protože víme, co času a práce to je, než se sejde jedna velká táborová skupina a tábor se vyvede, i před nepřízeň počasí. Příští rok určitě znovu – Díky