Tábor je minulostí
Vše jednou končí, čímž zároveň může začít něco nového. Skončil šachový tábor a naplno se rozjíždějí prázdniny bez ranních rozcviček a přednášek
. Máme za sebou čtvrtý ročník a je skvělé vidět, jak nám odrůstá starší generace a dorůstá ta mladší. Pokud starší budou chtít jezdit dál (a vypadá to tak), dočkáme se pravděpodobně rozšíření tábora nad původně plánovaný počet 25. Vynikající spolupráce s Danielem Jedličkou však skýtá možnosti pořádání tábora i pro 40, 50 či 80 dětí. A proč ne, když se najdou podobně naladění rodiče jako Jirka z Kadaně, či odrostlí dorostenci ochotní pomáhat, máme vystaráno. Ročník 1998 se fakt povedl
.
Šéfka doprovodného programu Iveta, měla letos hned tři mladé pomocníky, takže vše běželo jako po drátkách . O tréninky se postarali Lukáš, Míra, Přemek a já. Míra zapadl skvěle a dobrá zkušenost z roční spolupráce v oddíle jen potvrdila jeho trenérské zkušenosti podpořené zodpovědností a profesionalitou. Jirka je již pevnou součástí naší party a to co jsem psal loni, letos mohu jen podtrhnou, skvělý parťák . Jestliže jsme se loni „vytahovali“ se čtyřmi děvčaty, tak letos jich bylo hned šest a byly moc fajn. Tábor prostě bobtná!
Od září se můžete těšit na další soustředění, tréninky a akce šachové i nešachové. Neloučíme se tedy na dlouho a tak končíme již notoricky známou parafrázovanou filmovou hláškou: „Kamarádi, tak za rok opět na šachovém táboře“… a možná i dříve. Nyní jdeme nalézt postel a hodně, ale opravdu hodně dlouho z ní nevylezeme .
Děkujeme (já a Kuba) všem zúčastněným a hlavně celému realizačnímu týmu za nezapomenutelné zážitky na táboře. Pokud bych chtěl tábor ohodnotit, tak … zkrátka nemohu. Takové slovo v češtině není. Kdo nezažil, nepochopí. A pak že nejsou Vánoce v létě
Doufám, že se příští rok zase všichni společně ve zdraví potkáme a budeme šachově tábořit a nadělovat si. Ještě jednou DĚKUJEM ! Teď zbývá vydržet těch 51 týdnů …..
O to vetsi bojovnik Tomik je, kdyz to takhle zvladnul
.
také moc za něj děkujeme, krom výstupu na Klínovec (pěšky ušel maximálně 1 km – jen ať trénuje), kdy Tomík bojoval sám se sebou, se mu líbilo, moc, takže snad zase za rok.
Veškerému doprovodu velký dík