KS družstev

TJ Jiskra Aš „B“ – ŠK Spartak Chodov „B“  1,5 : 3,5

  Podzimní výlet do Aše je zážitkem sám o sobě, protože nikdy nevíme, zda-li přijedeme do hlubokých závějí, či do parného léta. Tentokráte nás přivítal ukázkový podzim . Ráno byla hustá mlha, že by psa nevyhnal (šachista musí), odpoledne sluníčko a cesta lesy vybarvenými jak malířova paleta – ještě teď jsem plný dojmů. No, ale do Aše jsme vyrazili hlavně kvůli úvodnímu zápasu Krajské soutěže družstev s domácí rezervou. Do zápasu jsme vkročili úspěšně. Tomík vybojoval první bod, když dokázal potrestat soupeřovy nepřesnosti v zahájení. Vazba otevřela soupeřova krále a v našem nejmladším hráči se objevil neomylný „instinkt zabijáka“. Kluci si po podepsání partiáře partii zopakovali ještě jednou. Mezitím ovšem začala řádit Monika, která svého soupeře také uvazbila a když ji soupeř jako bonus přidal i druhou figuru, byla koncovka jen radostnou dohrávkou. Nevídané věci se děly na čtvrté šachovnici. Vašík získal figuru a zdálo se. že míří k jasnému vítězství. Pak však soupeři skočil na vazbu s dámou, kterou však soupeř velkoryse odmítl. Po pár tazích již však byl náš mladík bez věže a navíc pod matovými hrozbami. V tu chvíli jsem odešel hasit své vlastní problémy, abych se po pár minutách nachomýtl u Vašíkově rozesmáté tváře a gratulací  spoluhráčů. Vašík dal mat koněm, jak je mi záhadou, máme však tréninkový materiál. Jiříkova rozvážná partie gradovala, když už bylo o zápase rozhodnuto. Vyhraná věžovka s volným pěšcem, však byla nad síly našeho hráče a soupeři se dohodli na smíru. V poslední partii jsem nedokázal nalézti na útočné choutky soupeře protihru. V podstatě jsem se vůbec nedostal do zápasu a poslední chyba, při které jsem soupeři dovolil rozbít svou chatrnou obranu jenom umocnila bídu mého dnešního vystoupení. Přesto s Aše odjíždím stejně jako zbytek družstva s dobrou náladou, protože dobrý vstup do soutěže se cení.