LŠT Nové Město 2016

Ješitnost – hnací motor každého chlapa

(výlet, výlet a pak zase výlet )

  Krásné počasí nás přivítalo hned na rozcvičce. Den jako dělaný pro plánovaný výlet na Boží Dar. Po snídani jsme uklidili pokoje, nachystali si vše potřebné do baťůžků, neboť na horách člověk nikdy neví a v půl desáté vyrazili do nejvýše položeného městečka v ČR. Cesta přes Špičák byla sice delší, komplet vydala za 12,5 km, ale převýšení bylo zase příjemnější než varianta přes Jáchymov. S mnoha zastávkami na velké Ježíškově cestě, na skluzavce či u cedulí informacemi o Božídarském rašeliništi (určitě se nám budou hodit) jsme dorazili na Boží Dar v jednu hodinu. Komentovat dění během cesty netřeba, fotky hodně napoví. Určitě pochopíte, proč třeba Páťa s Tonkym utekli všem dopředu. My jsme je ale stejně zachytili pro další generace . V cíli jsme si dali oběd a přesunuli se na Horskou službu, kde nám Hanka domluvila exkurzi. Hlavně ti nejmenší byli nadšení ze čtyřkolek a skútrů.   Po ní následovalo to, na co snad většina dětí těšila nejvíce. Po skupinkách začaly děti obléhat zdejší sámošku a vydrželo jim to skoro hodinu. Pak nadešel okamžik, který se zapíše do dějin našich šachových táborů. Začalo to nevině, ale název článku vystihuje podstatu jasně. Skupina pěti Adam, Standa, Ríša, Jenda a Petr doplněná o Kubu Š. a dva dobrovolníky Dana a Vojtu P., absolvovala zpáteční cestu pěšky. Ostatní trávili hodinku v parku a poté se přesunuli autobusem na Abrtamskou křižovatku, aby pak zdolali 2 km a mohli odpočívat. Vidina, že někoho čekají 2 km a někoho kilometrů 12, přinesla Ríšovo výzvu, které se okamžitě chytil Kuba Š. Dojít do olympijské vesnice před těmi, co jedou busem. Riskli jsme to, protože jsem se nechal kluky vyhecovat. Jediný Jenda protestoval, že vůbec nechápe smysl tohohle hecu. Spolu se Standou a s Ivetou, která byla pro kluky morální podporou, dorazili do cíle a zapsali tak 25 km. My v úniku zvládli trasu oproti dopoledním 3,5 hodinám za 1:45 hod. a dokázali „busáky“ nakonec předběhnout. Kluci fakt letěli a vidět šlapat Vojtu, to byl vážně zážitek. Desetiletý klučina strčil všechny do kapsy a mně připomněl, že věk člověk nezastaví . Zítra jej oblékáme do žlutého!!!

  Regenerace trvající přes hodinu přišla vhod a po večeři, kterou zakončila zmrzlina, přišel na pořad závěr šachových rapidových turnajů. Poslední dvě kola byla dramatická a až poslední rozhodlo o medailích a to v obou turnajích. Výsledky však zveřejníme až na štědrý den, aby si je děti nepřečetly již dnes, tak mějte trpělivost. Večerka a do hajan, zítřek bude taky náročný. Dobrou noc.

Bonus v podobě několika hlášek dne:

1. Hanku nejvíce pobavil Adámek, který zjistil, že dobře uklidili a bodování dopadlo na výbornou. Letěl po schodech a řval na celé kolo: „Jó, my jsme fakt dobrýýýý“. Umí se pochválit. Když Kubík Č. a Tomík nemohli najít boty a hledali je u postele nebo ve skříni na věci, našli jsme je nakonec srovnané v botníku. Hádejte čí to bylo práce .
2. Iveta u snídaně vyndala Alešovi zub. Když řešili, kdo ho má schovat, aby večer mohl pod polštář, mávl Aleš rukou: „Já ne, já všechno ztratím“. Zub nakonec putoval kam měl.
3. Vyrazili jsme od chaty a první co z davu zaznělo, bylo Elenky: „Mě už bolí nohy“. O pár hodin později to již říkali téměř všichni a nevymýšleli si.
4. A pak přišel hattrick malého Peťana M. Na prvním odpočívadle dáváme přestávku na jablko. Během chvilky Peťan drží v ruce housku. Na dotaz pak reaguje spontánně: „Ona mi vypadla z pytlíku“. To jak se dokázala během letu navíc rozbalit z ubrousku už doprovodil jen nevinným pohledem.
5. Poté Peťan komentoval na Ježíškově cestě čerta. Jako jediný se začal chechtat a prohodil: „Jé, on si drží pindíka“
6. Hattrick zakončil na večeři, když opouštěl restauraci, zastavil se u věšáku a prohodil: „Tady někdo nechal mikinu“. Pak se na 5 vteřin zamyslel a dodal: „Jé, ta je moje“. Po dnešním pochodu hodnotíme jeho reakci jako velmi pohotovou a naprosto standardní.
7. Poté, co Jenda se Standou odpadli ze stíhačky „busáků“ a co se s přibývajícími kilometry měnily jejich komentáře od vtipných k mrzutým a přešli téměř do zarytého mlčení, zrodily se pravé perly. Iveta, která si při morální podpoře této dvojice prodloužila dle svých slov život minimálně o pár let, nás však zavázala mlčenlivostí. Milí rodiče, pouze účastníkům zájezdu bylo dopřáno

• fotogalerie