Šachový tábor NM 2015 – 4. den

Výchovné rozcvičky a nesmrtelná partie

  A pak že to nepůjde! Zatím co včera bylo na ranní rozcvičce opozdilců požehnaně, tak dneska 90% dětí stálo na hřišti již před 7:00 hodinou. Věřili byste tomu? Počasí stále nic moc a tak za odměnu byla spíše taková parodie na rozcvičku. Protáhli jsme prsty na rukou, promnuli víčka, třikrát si poskočili a po oběhnutí malého kolečka šli rovnou na pokoje. A těch pár šťastlivců si protáhlo údy více. Zítra již očekáváme 100% účast v 6:59,59. Perfektní výkony podávají malí sportovci z nejmladšího oddílu, ti si po včerejším vzoru Adam H. dnes dobrovolně dali dvě kola a velká. Mimochodem, dnes poprvé se za pětiletou historii po ránu neozvalo notoricky známé: Budíčééééék, nástup na rozcvičku“. Nebylo koho budit. 

  Před snídaní jsme popřáli oběma Karolínám k svátku, jinak byl dopolední program jako přes kopírák a tak dnes alespoň okomentujeme uklízecí mánii z několika úhlů. Pokoje těch nejmenších se předhání, což se očekávalo. Když v neděli dorazil Petr Špička, krom pěkného uvítání od kluků včele s Tomíkem zaznělo: „Doufám že uklízíš, chceme vyhrát“! Dnes například Adam H., když viděl nepořádek v jeho kufru, sám mu ho uklidil. Jistota je prostě jistota. No nevím, jestli to Iveta s Hankou, Markétou a Jirkou trochu nepřehání (bodovací komise). Tohle přeci není už normální . Zvlášť, když si přišla k Přemkovi lehce postěžovat Lenka s Karin, že ta uklízecí mánie Karolíny nebere konce a že už si ani nemají kam sednout, aby náhodou nevytvořily nevzhlednou faldu . Pravda, holky dnes obdržely desítku v provedení ležaté osmičky, což o mnohém vypovídá. Šachový tábor, na němž se hraje divadlo a zběsile uklízí. Kam ten svět spěje? A neříkejte, že takhle své děti neznáte. Ještě že tu máme starší kluky, kteří nezklamali a jejich pokoje vypadají jako pořádná chlapská doupata. Pravda Jenda s Arťomem, Alešem P. a Kubou Š. dnes taky vyfasovali desítku, novosedelští jezdci s Toníkem se již začali také zlepšovat, stejně jako chodovské komando kolem Marka. Naštěstí tu ale máme ty nejstarší, kteří dnes málem udrželi čisté konto potřetí v řadě. Snad pomatení smyslu anebo naschvál komise za provokaci v podobě slipů na lustru, vyústil v první čestný bod za výzdobu pokoje .

  Po obědě jsme rozdali pár pohledů a dopisů, které dorazily a pak již rozehráli 13-ti kolový bleskový turnaj, do kterého se přihlásilo 20 hráčů. Vedle těch zkušených se nezalekli ani Vašík s Honzíkem K. Ostatní se pak připojili k pionkům, jak nazýváme naše prvňáčky a hrají různé hry, které pro ně připravil náš ženský nešachový tým. V bleskovém turnaji nebyla nouze o překvapení a nebylo jich zrovna málo. Dokonce jsme se dočkali v posledním kole i tří tahového matu, který Kubovi Kačírkovi uštědřila Blanka! Zažili jsme také okamžiky fair-play, když třeba Arťom u Vašíka neuplatnil výhru nemožným tahem a vybojoval si ji na šachovnici nebo Petr Š. „dal“ Standovi remízu, protože oba přehlédli opačné postavení Petrovo krále a dámy a jemu pak přišlo nespravedlivé takto vyhrát. Vítězem se stal stylem start-cíl Zdenda před Blankou a Petrem Š., který na pomocné hodnocení porazil čtvrtého Standu. Turnaj se nepovedl Jendovi, naopak Pavel hrál velmi dobře a konečné šesté místo mohlo být ještě lepší.

  Před večeří jsme prověřili zručnost dvou starších oddílů v zatloukání hřebíků. Velké hřeby, menší kladiva a k tomu zrádný trik od Jirky, který nachystal polena na výběr. Zvláštní, že děti dávaly přednost právě tvrdému dřevu. Až v 5 duelu napadlo Arťoma použít smrkové dřevo. Starší nakonec ty mladší porazili právě díky vhodné volbě dřeva, protože v zatloukání rozdíl nebyl, spíše naopak. Aby se neřeklo, došlo i souboj dospěláku, kde mi to Přemek nandal na plné čáře. Nejmladší oddíly zatím vytvořily skvělou kulisu, Přemek je naučil mexickou vlnu, Lukáš pokřik a bylo veselo, až lavičky padaly. Zatímco loni byl Jenda tím, jehož jméno se nesmělo vyslovit (odkaz na Pottera), letos v duelu skandovaly děti právě jeho jméno nejsilněji. Vypadá to, že nám Jeník vyzrává . Večeře do nás zajela stejně jako lívanečky. Pepčovi tak chutnaly, že vylízal i talíř. To v Lukášovi okamžitě vyvolalo vzpomínky na jeden příběh o němž nevíme jestli je pravdivý, ale pokud ano, musel stát za to (na konci článku).

  Večerní program obstarala Lukášem komentovaná nesmrtelná partie, kterou měly možnost děti vidět, jak na nástěnné tabuli, tak i v přímém přenosu. Partii jsme měli s Přemkem jen tzv. stínovat s tím, že Pepča M. a Honzík K. chodili hlásit tahy Lukášovi a demonstrovali tak pradědečka on-line přenosů. Přemek však byl okamžitě ve své kůži a hrál . Po partii Lukáš ještě dětem povyprávěl o historii mistrů světa, aby měly informace do dalších soutěží, což evidentně zmohlo Pepču P. a usnul. Naštěstí byl jediný . Nabrané síly se mu však hodily, protože zatímco starší hráli holanďany, mladší místo hřebíků pracovali s namotáváním závaží. Předloktí dostalo zabrat a právě Pepča zdárně konkuroval jako pionek starším soupeřům.

  Zítra nás čeká výšlap na Plešivec a lanové centrum. Doufejme, že nám bude přát počasí, protože 16 km je 16 km. Jinak strach nemáme, Plešivec zatím děcka zvládla vždy a ta co loni prošla výstupem na Klínovec, by klidně mohla hrát v americkém filmu Četa . Dobrou noc, prckům právě zní Markétky ukolébavka Černé oči jděte spát.

• Fotografie
• Pořadí v bleskovém turnaji

  Jeden zahraniční šachista hrající dnes již dlouhý čas v ČR byl při svém uvedení do pražského oddílu pozván do restaurace na oběd. Tam mu kolegové z oddílu namluvili, že když projeví úctu kuchaři tím, že vylíže talíř, dostane na účet podniku další porci. Jelikož onomu šachistovi skutečně chutnalo a s číšníkem bylo pochopitelně vše dopředu dohodnuto, přistála záhy před mistrem další porce. Pointa již asi každému došla. Onen šachista (jméno neprozradíme) tuto formu holdu kuchaři v několika pražských restauracích vyzkoušel. Jak pochodil nevíme, ale na přídavek příliš nesázíme .