Šachový festival Ústí nad Labem

Turnaj žáků s naší účastí

  O tomto víkendu vyrazí čtveřice chodovských žáků do Ústí nad Labem změřit své síly s ústeckým šachem. Petr Čaloun, Ríša Randák, Pája Gárský a Lenka Gárská se určitě pokusí své soupeře řádně potrápit a třeba i trhnout bednu. Hodně štěstí . Výsledky můžete sledovat zde a od doprovodu paní Gárské se určitě můžeme těšit na fotky a pár řádků k průběhu turnaje.

Reportáž paní Gárské z turnaje níže, fotky zde (jméno: šachy, heslo: spartakchodov).

  Cesta nám začala hodně mokře. Ale naštěstí vlaky mají střechy, tak jsme příliš nezmokli. Ve vlaku jsme nejprve dostali školení o hře „autobus“, kterou jsme museli ukončit poté, co pár karet skončilo někde za sedačkami bez možnosti vyjmutí. V této době už ale vládlo plné školení počítačové problematiky a problematiky „mine craftu“. Jako by kluci začali mluvit španělsky – rozuměla jsem jim asi tak každé 3. slovo. Vlak měl menší zpoždění, nicméně cesta uběhla, školení ještě pokračovalo i v době, kdy jsme dle mapy hledali dům kultury, kde za pár minut mělo vše začít.

  A už začínáme. Kluci nastoupili v bojovné náladě, Lenka se strachem, aby to klukům nezkazila. Vcelku rychle má partii za sebou Pája – celkem lehce vyhrál nad zástrupcem Ústí, pak děti vyhrávaly a prohrávaly, až zbyly poslední 3 stoly – zástupci od nás. První ukončil Péťa hrající proti zástupci Mostu a ubral jim bodík. Pak to dotáhl s „uf“ Ríša, který ubral bodík ústeckým. Nejdelší partie byla mezi Lenkou a Adamem Polanským. Lenka si vedla velmi dobře, dokonce vedla o pika, neustála až koncovku, kdy se skorem celý sál shromáždil na jejich stolem a čekal a šuškal. To je pro Léňu vždy velmi náročné. Byla sice poražena, ale málem to bylo jinak. 3 bodíky ze 4 možných – super.

  Ve druhé partii si sourozenci Gárští jen vyměnili soupeře – Lenka dostala Macha z Ústí, Pája hraje proti Adamovi Polanskýmu. Partie byly minimlně stejně dramatické, jako ty předchozí. První půlbodík přišel ze strany Péti, který zhodnotil, že je prohraný a tak zkusil takticky nabídnout remízu – a soupeř nabídku přijal. Pravda – lepší ½ bodu než nic. Další bodík dorazil ze strany Lenky. Zůstávají v akci už pouze 3 stoly – a u dvou z nich samozřejmě opět chodovští. Ríša končí, pozice byla velmi špatná už délé, šlo jen o dotažení soupeře do konce. Nejdelší partie mezi Pájou a Adamem nakonec končí Pájovou výhrou. To bylo velmi příjemné. 2 ½ bodu ze 4 možných.

  3. kolo – už jen obhlídka kdo s kým a dobrý oběd nám hořkne v ústech. Pája hraje s prvním nasazením a nejstarším chlapcem – Horákem s elem 1997. Předem vzádáv, hraje bez elánu a následně také brzy prohrává. Lenka hraje s Ríšou – tudíž vědí, že o jene bod tým stejně přichází.Domluva byla, že se ve vzájemném souboji nebudou příliš trápit navzájem a klidně si dají remízu, než se připravit o síly k boji. Péťa nastupuje se smíšenými pocitiy pro dívce – Kalinové. A opravdu – příliš rychle sáhl na dámu, která pak skončila ve vazbě na krále a partie skončila prohraná. Škoda, takže tentokrát 1 bodík ze 3 možných.

  4. kolo – myslíme si, že si skoré vylepšíme, ale ouha, opět hned zkraje ztrácíme bod tím, že hrajeme proti sobě. Péťa proti Lence, Pája zasedá proti Škuthanovi z Mostu, Ríša proti Janouškovi z Údlice, která je na tom bodově stejně jako my (holt jejich schopný hráč s elem 1997 se tu spíš nutí a vyhrává svému týmu body téměř bez práce). Výsledek 4 kola – Lenka s Péťou půlka, Pája nedokázal zabránit nové dámě, Ríša vyhrál. 4. Kolo – 2 body ze 3 možných.

  5. kolo – konečně opět proti cizím a tudíž se šancí na celé 4 body. Hodily by se a šance jsou. Elově má těžšího soupeře jen Lenka, kluci všichni mají lehčí soupeře. A vše jde skoro dle předpokladů. Lenka za nějaký čas prohrává – únava dává o sobě vědět, brzké vstávání, dlouhá cesta …, první bodék si připisuje Péťa, pak drama na Pájově šachovnici, soupeř však byl smatený z toho, že mu jeho trenér podal novou dámu, nevyužívá možnosti dát věčňák a Pája situaci využívá k výhře. Další drama se konalo u Ríši. Spadne na čas? Nervíky udělaly své, Ríša nevyužívá jednu velikou šanci (hodnoceno dle posudku Péti) a dostává 2x v krátké době za sebou dvojúder, přichází o těžké figury, dámu a následně i o bod. Takže z tohoto kola 2 body ze 4 možných.

  K 6. Kolu usedáme s tím, že buď budeme 2, 3, 4 nebo 5. Naštěstí – nehrajeme proti sobě. Litujeme, že sebou nemáme další děti z oddílu, bylo by líp. Ústeckých bylo 11, do hodnocení družstva se počítaly 4 nejlepší. Pak je z čeho vybírat. V tomto kole jsem měla dojem, že bychom mohli uhrát 4 body. Ale člověk míní, tahy figurkami mění. První přišel Péťa – alespoň remiza, Lenka pod tlakem nezvládla, Pája udělal chybu a opět prohra. Ale i soupeři měli dusno, body se hýbaly a tak opět jedno drama – poslední stůl, kde sedí náš Ríša s 3 minutami na hodinách – když to dá, bude alespoň 3. místo. Ríša napnul síly, zapřemýšlel, nenechal se tentokrát vykolejit časem a dotáhl do vítězného konce. 1 a půl bodu ze 4 možných sice není velká sláva, ale na 3. místo to stačilo. Celkové výsledky jednotlivců jsou na webových stránkách. Dál se už konalo jen vyhodnocení, poháry dostali jen 1. místa, ostatní šampáňo – chceme ho bouchnout ve středu na treninku.

  Do dalšího dne jdeme s tím, že vlastně nevíme o co, jakým způsobem a s kým budeme hrát. Upřesnění všeho jsme dostali až ráno a ještě se to v průběhu hry upravovalo. Družstva byly zrušeny, děti byly rozděleni do 4 skupin – play of, 1. skupiny – elisti, 2. skupina – 1250,  3. skupina – 1100 a 1000. Hrál se pavouk, děti si vylosovaly číslo, a pak hrály se svým soupeřem dvě kola, kdo vyhrál, šel dál až k celkovému výsledku. Nepříjemné bylo, když byla remíza, že museli hrát ještě rozstřel, ve kterém hráči s černými figurkami stačila remíza k výhře, hráč s bílými figurkami musel vyhrát. A ještě nepříjemnější, jeden hráč losoval a dle výsledku losování druhý hráč vybíral. Bylo naprosto obvyklé, že děti s bílými figurkami tento rozstřel prohrály. K rozstřelům docházelo poměrně často (k hrůze pořadatele, který naprosto nechápal, že u takto malých dětí dochází ke stálým remízám), hra se tím poměrně hodně prodlužovala. Ale nakonec přeci jen vše končí. Výborně si vedl Ríša, který mezi elisty uhrál 2. místo, kdy ho předešel pouze Adam Polanský, Péťa Čaloun se zařadil hned za Ríšou na třetí místo. Pája se mezi 1250 také neztratil, vedl si dobře, pouze v rozstřelu, kde „schytal“ bílé figurky prohrál a proto místo o 1-2. místo, bojoval o 3-4. místo. Lenka měla střídavě těžšího a lehčího soupeře, vyhla se rozstřelu. V závěrečné partii dostala chlapce, který byl sice o 4 roky starší, ale o rok šachu méně zkušený, tak, po využití téměř celé časového potenciálu, ho v koncovce porazila a tím si vybojovala ve své kategorii 1. místo. Nakonec se ještě konalo vyhlašování vítěze o největší lamu. Tady jsme do poslední chvíle nechápali, zda je tato cena pozitivní nebo negativní. Kluci propočítávali, dělili své elo počtem bodů a utěšovali se, že oni lamu nedostanou. Nakonec vítězem byla vyhlášena Lenka, která vyhrála svoji kategorii. Takže si pro tuto plaketku šla s vcelku smíšenými pocity. Ale nakonec sdělila, že takovou plaketku ještě nemá, tak si ji dá do sbírky abylo vyřešeno.

  Cesta zpátky byla opět dobrodružná, vzhledem k mírnému zdržení  jsme to po domluvě vzali na vlakové nádraží poklusem (s bágli to bylo docela náročné), kluci byli vynikající a vzali si na starosti cestu, já byla za nimi s Lenkou krapet pozadu. Mákli jsme si slušně, ale vlak – mizera jeden – zrovna zpoždění neměl a tak nám o dvě minuty ujel. Počkali jsme si necelé dvě hoďky a jeli holt dalším spojem (zlatá auta). Dojeli jsme a asi tak 5 minut po doklapnutí dveří domovů začal pořádný lijavec. Takže – akorát. A příště – už to tam „známe“, už tomu lépe „rozumíme“ a pokud pojedeme, tak rozhodně s mnohem větší výpravou.