Šachová historie – 4. díl

Alexandr Alexandrovič Alechin (1927-1935 a 1937-1946)

  Rozsah Alechinovy tvorby je velmi objemný, proto si portrét tohoto šachového estéta přiblížíme i v některých následujících toulkách. Alechin je považován za jednu z největších osobností šachových dějin, narodil se v Moskvě roku 1892. Pocházel z jedné z nejvlivnějších a nejbohatších šlechtických rodin carského Ruska. V osmi letech začal navštěvovat gymnázium a je zvláštní, že ze všech předmětů nejhůř mu šla matematika. V roce 1914 absolvoval právnickou fakultu v Petrohradě a jako velitel oddílu Červeného kříže se aktivně účastnil první světové války. Na frontě utrpěl vážné zranění a několik měsíců ležel ve vojenské nemocnici v Tarnopolu. Po skončení války čekala na Alechina dráha úspěšného diplomata s výbornými jazykovými schopnostmi. Vítězství bolševiků v občanské válce však znamenalo konec ruské aristokracie, Alechin donucen emigruje v roce 1921 do Paříže. Francie se stává jeho druhým domovem. I když Alechin v roce 1926 v Paříži obhájil disertační práci a dosáhl hodnosti doktora práv, své úsilí zaměřil hlavně na dosažení titulu mistra světa, což se mu podařilo o rok později.

  Šachy se Alechin naučil v sedmi letech. Tradiční ušlechtilá zábava pěstovaná ruskými aristokraty se mu stala celoživotní vášní. První mezinárodní turnaj absolvoval roku 1908 v Düsseldorfu a skončil čtvrtý. V roce 1909 se stal ruským amatérským přeborníkem a získal mistrovský titul. Mezinárodní uznání si Alechin vydobyl na silném turnaji v Petrohradě 1914, kde skončil na třetím místě za Laskerem a Capablankou. Na mezinárodním turnaji Baden-Baden 1925 dosáhl vítězství dosud nevídané, z dvaceti partií získal šestnáct bodů a ani jednou neprohrál. Šachová veřejnost již chápala Alechina jako nejvážnějšího konkurenta v boji o šachový trůn s Capablankou. Své právo vyzývatele potvrdil Alechin na turnaji v New Yorku, kde skončil druhý za Capablankou. Na tomto turnaji Alechin pečlivě studoval partie mistra světa a našel v jeho hře několik slabin, které s úspěchem využil v následujícím zápase. K duelu došlo roku 1927 v Buenos Aires. Alechinovi se nedávaly velké naděje neboť v předešlých partiích s Capablankou ani jednou nevyhrál. Mistr světa však svého soupeře podcenil a to se mu stalo osudným – Alechin zvítězil v jednom z nejdelších zápasů historie 6 : 3 při 25 remízách.

  Titul šachového krále jednoznačně Alechin obhájil ještě ve dvou zápasech s Bogoljubovem, ale to se již začala objevovat jeho závislost na alkoholu. Alechin již nebyl schopen systematické přípravy a tak podlehl v boji o titul v roce 1935 málo ambicióznímu holandskému doktoru matematiky Maxi Euwemu 9:8 při 13 remízách. Kdyby Alechin poslední partii zápasu vyhrál, mohl titul obhájit. Přípravu na rozhodující partii však Alechin, zřejmě pod psychickým tlakem, pojal přinejmenším podivně. Do hracího sálu přišel po probdělé noci rovnou od barové židle a při partii prý několikrát usnul. Euwe v téměř vyhrané pozici nabídl remízu a unavený Alechin podáním ruky předal žezlo šachového krále novému mistru světa Maxi Euwemu. Sílu osobnosti potvrdil Alechin o dva roky později. Na scénu přichází nový Alechin, nový mistr světa – o tomto přerodu v dalším díle Šachové historie i s ukázkovou partií.

Diagram z partie Alechin – Euwe (zápas o mistra světa 1935). Alechin byl považován za mistra útoku a kombinace. Naleznete razantní Alechinovo vítězné pokračování?

Bílý na tahu vyhraje a nám stačí ten jeden jediný tah. Chcete-li více bodů, pokračujte v kombinaci, my prozradíme, že po osmi tazích bude mít bílý věž navíc.