Šachy, šachy a zase šachy 
Úterý plné šachu aneb dva bloky přednášek, to je sousto 
. Odbitím 9 hodiny jsme zahájili dopolední část. Po obědě jsme se slitovali a dali si hodinku přetahovačku na louce. Půl hodinky po druhé zahajujeme odpolední blok, který končí krátce před večeří. Děti se kously a čím víc šachy dělaly, tím více je snad bavily. Anebo jen děti neměly sílu odporovat . Každopádně zaslouží pochvalu.
K obědu ovocné knedlíky, k večeři smažák a brambor. K tomu velké sousto šachu, takže po večeři šup na velkou louku ve Středozemi a nahromaděná energie z nás přímo tryskala. Fotbal, Americký fotbal, volejbal, chytačka, obíhačka a další spousta her. Kdo se nezpotil, jako by tu nebyl. Vojta při fotbale běhal jak o život a vytvořil snad rekord v naběhaných kilometrech. Další pak přidal v přívalu slov za minutu. To snad nedá ani bába Dymáková . Fotbalový tým doplnily dokonce holky. Karin s Blankou byly platnými členkami týmů. Větu dne však vypustil z úst Toník. Zněla přibližně takto: „Těším se, až se naučím chemii, vynaleznu bombu, vyhodím školu do vzduchu a takové prima prázdniny budu mít až do konce života“. No, není to úžasné . K večeru, po dvou dnech trénování, odjel Josef Juřek, kterému děkuje za zpestření tábora a simultánku, která byla příjemným přídavkem.
Večerní akcí byl souboj kapitánů proti Nazghúlům (Lukášovi, Přemkovi a Marcelovi). Šachová partie s figurkami z Pána prstenů probíhala střídáním hráčů, přičemž při výhře se elfové mohli dostat přímo do Evropy, při opačném výsledku pak všechny zítra čeká dobytí Evropy oklikou přes Plešivec. Souboj to byl napínavý a pro elfy bohužel se špatným koncem. Jde se na Plešivec . Zazněla i památná věta: „Nás žádný muž nemůže zabít“.
Nejnovější komentáře