Mistrovství Čech – ohlédnutí

Učíme se anglicky

„Šampionem se boxer nestává v ringu, ale v tělocvičně. V ringu se to pouze projeví.“

  Včera skončilo v Harrachově týdenní klání o tituly a a postupy a my máme možnost se ohlédnout. Pokud někoho překvapí název článku, pak věřte, že se snažím pouze o jistou paralelu a pochopení, proč jsme vlastně s Přemkem podobnou výpravu chtěli udělat. Zde se ještě jednou sluší poděkovat Mírovi za trénování a jeho postřehy, které nám buď potvrdily co jsme si mysleli anebo v mnohém také otevřely oči pro další práci. To přesně bylo cílem. Paní Gárská zorganizovala výpravu, starala se o děti,o jejich program a ještě nás zásobovala komentáři. Patří jí velký dík, stejně jako rodičům za dopravu a podporu. Velké poděkování patří pak městu Chodov, které výrazně podpořilo naší výpravu a pomáhá nám naplňovat myšlenku, že Chodov je město šachu!

  Proč tedy ta angličtina. Vaše dítko chodí do školy a učí se angličtinu. Pokud není zrovna lingvista, zvládá ji na nějaké, řekněme průměrné úrovni. Napadne Vás dítko poslat na týdenní, příště i měsíční studijní pobyt do Anglie. Co se stane? Dítko se naučí, že může žít bez rodičů. Ono zná jejich lásku a podporu a tak ví, že toto relativně krátké odloučení nebude mít na váš vztah žádný vliv, spíše ho posilní. Osamostatní se, protože se bude muset o sebe starat v cizím prostředí a zjistí, že to zvládne. Učí se jazyk a protože ho pořád někdo neomlouvá za jeho chyby a nikdo ho nevodí za ručičku, zjistí záhy, že to prostě půjde také. Pobyt skončí a Vám se vrátí domů dítě, které bude trochu jiné, bude sebevědomější a hlavně bude lépe vládnout jazykem. Mezi svými vrstevníky bude rázem vyčnívat a to mu opět zvedne sebevědomí. Myslím,že nyní tu moji a Přemkovu iniciativu chápete. My Vám děkujeme, že nám věříte, že věříte svým dětem a pochopitelně děkujeme i za to, že v dnešní době věnujete společně s oddílem peníze na podobné akce. Teď už stačí vnímat jen potřeby těch špuntů a povzbuzovat je.

  S rodiči dětí v šachové školičce a přípravce jsem téměř v permanentním kontaktu, ale rád bych se ještě osobně sešel a pohovořil se všemi rodiči našich „reprezentantů“. Koncem listopadu bude určitě příležitost probrat postřehy a domluvit další spolupráci.

  Malé zamyšlení trenéra: Lenka hraje bojovnou partii, kde si věří i na silnějšího soupeře, odmítne remízu a nakonec prohraje. Možná každého zamrzí ztracená půlka, trenéra však velmi potěší, když jeho svěřenec má sebedůvěru a hraje podobným stylem. Co udělá? Pochválí za výkon, povzbudí a dodá další motivaci. Ani pidi náznakem se nezmíní o tom, že svěřenec ztratil půlku, protože on získal mnohem více. V opačném případě by přeci podlomil její sebedůvěru. Tomík vyhraje partii, za což si špunt zaslouží poblahopřát. Při rozboru se zjistí, že dvakrát nedal soupeři jednotahový mat a vyhrál až mnohem později. V turnaji mu trenér nevynadá, čekají ho ještě další kola, jen ho upozorní na chyby, aby se jich vystříhal. Po skončení šampionátu mu to dá ale pěkně „sežrat“. Jak? Každý trénink dostane za úkol vyřešit principiálně stejný jednotahový mat. Po půl roce už takovou chybu nemůže udělat. Základem je však trenérova důslednost! První je chválen a prohrál, druhý je kárán a vyhrál. Takových příkladů nám letošní Harrachov dal spoustu. To je přidaná hodnota této akce .

  Prosím účastníky, ať napíší své komentáře k článku, určitě se rádi dozvíme postřehy z místa. V případě zájmu zveřejníme i vámi zaslaný článek.