Šachový klub Spartak Chodov » Šachová historie

Šachová historie – 15. díl

Marcel — Mon, 15 Apr 2013 04:00:38 +0000

Robert James Fischer potřetí

Legenda světového šachu se narodila ve Spojených státech v Chicagu v roce 1943. V Bobbyho dvou letech se rodiče rozvedli a on nadále vyrůstal se svou matkou a starší sestrou. Šachy se naučil v 6 letech z příručky, kterou dostal od sestry. Královslá hra jej naprosto pohltila, o měsíc později dostal první šachovou knihu a rok hrál šachy sám se sebou. V sedmi letech vstoupil do Brooklinského klubu, kde se mu věnoval Carmine Niegro. Později přestoupil do oddílu v Manhatanu. Velký vliv na talentovaného hráče měl Arnold Denker, který mu dělal instruktora a stali se z nich celoživotní přátelé. Bobby hodil klasické vzdělání za hlavu. Studoval střední školu, mimichodem s Barbrou Streisandovou, ale v 16 letech (r. 1959) ji opustil a učitelé na Bobbyho vzpomínali jako na problémového žáka.

V roce 1956 v pouhých 13 letech dosahuje Fischer prvního velkého vítězství, když se ziskem 8,5 bodů z 10, vítězí v juniorském šampionátu USA, jako vůbec nejmladší v historii. O rok později triumf opakuje. Senzace však přichází v roce 1958, kdy ještě v nedovršených 15 letech získává titul mistra USA a zároveň i titul IM. Čtrnáctiletý Bobby mohl směle říci: Amerika mi leží u nohou“. V mezipásmovém turnaji, kam se kvalifikoval, ve svých 15 letech všechny překvapil a mocným finišem dosáhl na dělené 5. místo, čímž se kvalifikoval do turnaje kandidátů (vítěz má právo vyzvat mistra světa). V roce 1959 nastupuje v Bělehradě k velkému turnaji, v němž mezi světovou elitou (8 hráčů) vybojuje 5. místo. Zažije zde však tvrdou lekci, která se mu již nikdy neopakuje, prohrává totiž s Michailem Talem všechny 4 vzájemné duely.

Fischera během jeho kariéry provázely různé problémy, které si do značné míry působil sám. V roce 1963 se přihlásil k Světové boží církvi, které věnoval nemalé finanční prostředky. V roce 1972 se však s touto církví po jejich skandálech definitivně rozešel. Přestože v té době odehrál mnoho turnajů, nelze hovořit o cíleném budování šachové kariéry. Fischer však dokázal svými tvrdými požadavky zvyšovat finanční ohodnocení pro nejlepší šachisty. Mimochodem pro neshody na cenovém fondu nehrál mistrovství 1969 a následného mezipásmového turnaje se mohl zúčastnit jen díky diplomacii Americké šachové federace, která vyjednala přepuštění práva účasti Pala Balka i všech náhradníků. O zápase Svět versus Sovětský svaz z roku 1970 a násleném mezipásmovém turnaji, stejně jako o zápase století, jak bývá nazýván souboj Fischera se Spasskym z roku 1972 v Reykjaviku, jsme již psali minule. Dodáme jen, že po tomto zápase se během dvou let v USA zvýšil počet registrovaných šachistů na neuvěřitelný dvojnásobek. Medializace Fischerovo boomu nesla ovoce.

V roce 1975 se měl uskutečnit zápas o mistra světa mezi Fischerem a mladým A. Karpovem. Bobby nesehrál od Islandu žádou turnajovou partii. Dodnes panují dohody, proč si obhájce titulu stanovil X podmínek (vaším úkolem je zjistit, kolik jich bylo), zda šlo o snahu vyhnout se zápasu anebo to byl rozmar podivínského šachisty. Každopádně v dubnu 1975 byl vyhlášen novým mistrem světa Anatolij Karpov, který ve své bibliografii napsal, že ho nesehrání zápasu s Fischerem velmi mrzí, a že mělo vliv na zbrzdění jeho růstu. Fischer se po tomto incidentu ztáhl z veřejného života a dával o sobě vědět jen svými výstřelky, jako například v roce 1984, kdy se veřejně zřekl židovství.

Poslední šachové vystoupení si Fischer nechal na rok 1992, kdy vyzval Borise Spasskeho k odvetnému duelu po dvaceti letech. Zápas se konal v Bělehradě a jelikož na Jugoslávii byla uvalena embarga, včetně zákazu sportovních akcí, byl Fischer diplomacií USA varován. Odpověď byla typická, plivnutí na zákaz před televizními kamerami. Na Fischera byl v USA vydán zatykač, který platil až do konce jeho života. Mimochodem zápas s cenovým fondem 5 mil. dolarů vyhrál právě Fischer 10:5 při 15 remízách.

Jak slavně začal, tak bohužel neslavně skončil. Stránky novin plnil výroky schvalující útoky z 11. září 2001 a otevřeným antiseminismem. Cestoval po světe a v době pobytu na Filipímách splodil v roce 2002 své jediné dítě, dceru Jinky Ong. Matka dítěte byla o 35 let mladší. Po svém zatčením Japonsku v roce 2004 se tvrdě bránil vydání do USA, zřekl se občanství a o rok později dosáhl exilu na Islandu. Islandský parlament mu jednomyslně udělil občanství. Fischer se tak usadil a symbolicky dožil v zemi, kde získal v roce 1972 v památném utkání titul mistra světa. Dne 17.1.2008 po selhání ledvin Robert James Fischer umírá.

Bobby Fischer kromě nádherných partií zanechal šachovému světu dobře známé Fischerovy hodiny, které přidávájí hráči za každý provedný tah čas. V roce 1988 si nápad nechal patentovat, dnes již však patent propadl pro nezaplacení poplatku. Fischer také vymyslel tzv. Fischerovy šachy, kde se postavení figur na základní řadě losuje při dodržení několika podmínek a nás zajímá. Jak se tyto šachy nazývají dnes? Kolik je možných pozic v těchto šachách?

Partiovou ukázku jsme vybrali z Fischerovo ranní tvorby. Partii sehrál Bobby ve svých 13 letech černými proti Donaldu Byrnemu v New Yorku 1956. Ve 36. tahu postavil bílý krále na f1 a váš úkol je za černého dohrát zbytek partie. Hodně štěstí.

1. Nf3 Nf6 2. c4 g6 3. Nc3 Bg7 4. d4 O-O 5. Bf4 d5 6. Qb3 dxc4 7. Qxc4 c6 8. e4 Nbd7 9. Rd1 Nb6 10. Qc5 Bg4 11. Bg5 11. Be2 Na4 ! 12. Qa3 Nxc3 14. Bxe7 Qb6 15. Bc4 Nxc3 16. Bc5 Rfe8 17. Kf1 Be6 !! 18. Bxb6 Bxc4 19. Kg1 Ne2 20. Kf1 Nxd4 21. Kg1 Ne2 22. Kf1 Nc3 23. Kg1 axb6 24. Qb4 Ra4 25. Qxb6 Nxd1 26. h3 Rxa2 27. Kh2 Nxf2 28. Re1 Rxe1 29. Qd8 Bf8 30. Nxe1 Bd5 31. Nf3 Ne4 32. Qb8 b5 33. h4 h5 34. Ne5 Kg7 35. Kg1 Bc5 36. Kf1 diagram

Šachová historie – 14. díl

Marcel — Mon, 01 Apr 2013 04:00:56 +0000

Robert James Fischer (1973-1975)

(nejsledovanější zápas století)

Zápas o mistra světa mezi Spasskym a Fischerem v roce 1972 měl velký význam pro popularizaci šachu. Velký zájem široké veřejnosti a médií měl hned několik příčin. Po dlouhé době to nebyl souboj pouze sovětských reprezentantů, navíc utkání Sovětský svaz – USA v jakémkoli sportu v době studené války bylo vždy vypjaté a šachy, jako souboj mozků a vůle v něm měly prestižní místo.

Dále to byl Fischerův triumfální pochod kvalifikací, skóre 17:1 (při 3 remízách) proti kvalitním velmistrům – výkon téměř neuvěřitelný. Zajímavá byla i rozdílnost obou protagonistů. Fischer (28 let), hubený dlouhán impulzivní povahy, který pil při partiích výhradně mléko. Spassky (34 let), střední postava s tváří pokerového hráče, dával přednost kávě.

Před bitvou o šachovou korunu svedl Fischer ještě jednu bitvu, o peníze. Dosavadní rekord cenového fondu pro mistrovství světa činil 20.000 dolarů a byl ze zápasu Lasker – Capablanka (Havana1921!). Příčina tohoto stavu byla však jasná – čtvrtstoletí byly utkání o titul výhradně sovětskou záležitostí. Zájem zahraničních sdělovacích prostředků byl malý – stereotypní „domácí přebory“ příliš nelákaly. Ani samotní sovětští velmistři neměli velký zájem na navýšení cenového fondu – vítěz i poražený se dobrovolně – povinně vzdával značné části svého honoráře ve prospěch rozvoje mládežnického šachu a aktérům zápasu pak zbylo jen lepší kapesné, nikdo nesměl finančně příliš vyčnívat z řady. Sověti dokázali připravit talentovaným šachistům vynikající podmínky, ale jejich vítězství bylo považováno za produkt společenský nikoli osobní. Tento systém se koneckonců více či méně praktikoval u sportovců ve všech socialistických státech.

Fischer se snažil využít velkého zájmu veřejnosti a sdělovacích prostředků pro navýšení cenového fondu. Spassky, i když šlo i o jeho peníze, se do této záležitosti nevložil a prohlásil, že bude hrát tam, kde bude zajištěn spolehlivý pořadatelský servis. FIDE vyhlásila na místo konání konkurz. Ve hře byla tato města Buenos Aires, Bělehrad, Berlín, Reykjavík a Bogotá. Nakonec zvítězil Raykjavík, který nabídl 140 tisíc dolarů. Konečně je tu slavnostní zahájení zápasu, přítomen je i islandský prezident, ale Fischer chybí. Je stále v New Yorku a telefonicky žádá o podíl na zisku pořadatele. Situace je napjatá, Fischer už potřetí odmítl zamluvenou letenku na Island. Vše řeší londýnský milionář Jim Slater – navýšil cenový fond na 260.000 dolarů, načež Fischer balí kufry a osobní křeslo. Po příletu se Spasskému omluvil za zpoždění utkání. Fischer byl pro pořadatele často problematický, ale tentokrát byly jeho finanční požadavky naprosto legitimní. Byl profesionál a své velké umění chtěl dobře prodat. Z dnešního hlediska platu špičkových sportovců se hrálo o směšnou částku, ale tehdy to byla slušná suma, vždyť vítěz tenisového wimbledonu získal v té době kolem 50.000 dolarů.

Před začátkem utkání už věděli sověti, že proti Fischerovi má Spassky minimální šanci na úspěch, chtěli proto alespoň zamíchat karty. Vyměnili Spasskému jeho dlouholetého trenéra Bondarevského za Jefima Gellera. Fischer totiž na Gellera neuměl zahrát a sověti chtěli využít tohoto psychologického momentu. Fischer už delší dobu uměl velice slušně ruštinu, naučil se ji, aby mohl studovat kvalitní sovětskou šachovou literaturu a na zápas se připravil výborně. Boj o mistra světa se hrál na 24 partií, pokud některý ze soupeřů nezíská rozhodující náskok. Začalo se 11.7.1972 a začátek byl více než překvapivý, Fischer udělal školáckou chybu, ztratil střelce a dalšími slabými tahy i celou úvodní partii. K druhé partii se vůbec nedostavil (údajně protestoval kvůli nevhodnému rozmístění kamer v hracím sále) a rozhodčí vyhlásil kontumační výhru Spasského. Toto se v historii bojů o mistra světa ještě nestalo. Později se v šachových kruzích proslýchalo, že Fischer věnoval Spasskému náskok, aby byl zápas zajímavější. O pravdivosti této informace můžeme ale jen spekulovat. Faktem ovšem zůstává, že Spassky přišel k vedení 2 : 0 velmi lacino. V následujících osmi partiích si Fischer už nabil ostrou munici a Spasského rozstřílel 5:0 (při 3 remízách).

V jedenácté partii se Fischer pustil do velmi riskantní varianty v sicilské obraně. Odborníci o ní tvrdí, že ji může hrát pouze blázen nebo Fischer. Spassky byl tentokrát připraven a Fischera ve sporné variantě přehrál. To byla ale poslední Spasského výhra. Fischer rozhodl zápas vítězstvím v 21 partii a výsledkem 7:3 (při 11 remízách) se stal jedenáctým mistrem světa.

Bobby Fischer se stal legendou, a proto mu budeme výjimečně věnovat i třetí pokračování, kde vám přiblížíme okolnosti ztráty titulu mistra světa, reprízu souboje z roku 1972 po dvaceti letech a místo posledního odpočinku.

Diagram: tentokrát jsem vybral jednu studii, tak si započítejte . Bílý dá mat 2 tahem

Šachová historie – 13. díl

Marcel — Mon, 18 Mar 2013 05:00:29 +0000

Robert James Fischer (1973-1975)

Robert Fischer se narodil 9. března 1943 v Chicagu v rodině německého žida. Po rozvodu rodičů žil malý Bobby se svou matkou a pěti sourozenci v New Yorku. Od své starší sestry se naučil hrát šachy již v šesti letech. Bobby našel ve hře velké zalíbení, začal si obstarávat odbornou literaturu, vstoupil do brooklynského šachového klubu a jako třináctiletý se stal dorosteneckým přeborníkem Spojených států. O rok později vyhrál mistrovství Spojených států i v kategorii seniorů a vybojoval si účast na mezipásmovém turnaji v jugoslávské Portoroži. První start na mezinárodní scéně a taková senzace – Fischer postoupil do turnaje kandidátů a splnil normu velmistra.

Účast na turnajích nejvyšší úrovně měla i svou společenskou hodnotu – velmistři chodili ve slušivých oblecích, ale nekonvenční Fischer se promenádoval po hracím sále v ošoupaných džínách a pestrobarevné košili. U novinářů si za to vysloužil přezdívku geniální sedlák. Patnáctiletý velmistr – to tu ještě nebylo. Nabídky na nejprestižnější mezinárodní turnaje se jen hrnuly a tak mladý Bobby zanechal střední školy a dal se na dráhu šachového profesionála. Pořadatelům však připravoval těžké chvilky, kvůli náboženskému vyznání odmítal hrát v sobotu, měl časté připomínky k osvětlení, k chování novinářů i diváků. Fischer téměř pravidelně procházel sítem mezipásmových turnajů do turnaje kandidátů, ale tam jeho pouť končila. Sovětští velmistři, kteří drželi monopol na zápasy o mistra světa, na Fischera pořádali doslova hon. Bylo to jistě i politické rozhodnutí, neboť pro Sovětský svaz bylo nepřípustné, aby ztratil prvenství v prestižní sportovní disciplíně a ještě aby ho o něj připravil Američan. Fischer si na nahrávání sovětských velmistrů několikrát oficiálně ztěžoval, ale v individuálním sportu je průkazná stránka věci téměř nemožná, i když o kartelu proti Fischerovi se všeobecně vědělo.

Situace se pro Fischera zlepšila reorganizací turnaje kandidátů. Turnajový systém byl nahrazen systémem vyřazovacím. Teď již nemusel Fischer bojovat proti smečce sovětských velmistrů, ale mohl si účty vyřídit s každým zvlášť. První šanci Robert nevyužil na mezipásmovém turnaji v Tunisu (těžiště sovětského tlaku se přesunulo do mezipásmového turnaje – tygr se nesměl dostat z klece ven) měl po deseti kolech 8,5 bodu a velký náskok před ostatními. Nechal se však zbytečně vyprovokovat, opět protestoval proti nekorektnímu průběhu turnaje a na protest se nedostavil k následující partii, která mu byla zkontumována. Rozzlobený Fischer opustil turnaj a na nějaký čas se vytratil i z mezinárodní scény. Jeho návrat byl však impozantní – s přehledem vyhrál mezipásmový turnaj na Mallorce a postoupil do vyřazovacího boje turnaje kandidátů o mistra světa.

Nastal čas zúčtování. V prvním kole nastoupil proti sovětskému velmistru Marku Tajmanovi a vyřadil ho nevídaným výsledkem 6 : 0, Tajmanov si neudělal ani remízu. Když se Tajmanov vracel ze zápasu čekali ho na letišti dva pánové od státní bezpečnosti KGB a podrobili ho nepříjemným výslechům. Tajmanov byl podezřelý ze spolupráce s imperialisty. Sovětské vedení si totiž nedokázalo ostudný výsledek jinak vysvětlit. Jak Fischer Tajmanova do nepříjemné situace nechtěně dostal, tak ho také z ní vysvobodil. Za dva měsíce začal další vyřazovací zápas. Fischer nastoupil proti Larsenovi z Dánska. Larsen dostal 6 : 0 také, a protože byl považován za silnějšího šachistu než Tajmanov, KGB upustila od dalšího vyšetřování. V roce 1970 se konal v Bělehradě slavný zápas družstev SSSR – Svět, tehdy Larsen sám sebe nekompromisně prosazoval na prestižní první šachovnici před Fischera, ten se s ním nijak nepřel a spokojil se s dvojkou. Rok poté si Fischer vyrovnal účet i s Larsenem. Ve finále turnaje kandidátů se utkal Fischer s bývalým mistrem světa Petrosjanem a ani on mu nebyl vážným soupeřem. Vítězstvím 5 : 1 při třech remízách si Fischer vydobyl právo vyzvat mistra světa Spasského na duel. Konečně Fischer prorazil sovětskou bariéru. K tomu, aby se mu to podařilo, musel být opravdu o třídu lepší než ostatní hráči. Fischer byl jediný, kdo to mohl dokázat, proto mu sověti věnovali zvláštní pozornost, proto byla jeho cesta k šachovému trůnu tak trnitá. Zápas Spassky – Fischer má v historii bojů o mistra světa zvláštní místo, proto mu budeme věnovat celé příští vydání.

Diagram: Černý v lepší pozici ustoupil králem místo na f8 na h7, díky čemuž dostal 4-tahový mat. Najdete ho?

Šachová historie – 12. díl

Marcel — Mon, 04 Mar 2013 05:00:01 +0000

Boris Spassky (1969-1972)

Spassky se narodil 30. ledna 1937 v Leningradě a je paradoxní, že za jeho první šachové krůčky mohla II. světová válka. Rodina malého Borise byla evakuována před obležením Leningradu až za Ural. V drsných podmínkách dlouhé zimy přišly šachy pro zabavení vhod, a tak malý Boris již hrál v pěti letech. Po válce se rodina vrátila do Leningradu a Boris začal navštěvovat místní šachový kroužek. Zde se ho ujal výborný trenér Vladimír Zak a rozvinul jeho talent. Boris se stal v 18-ti letech dorosteneckým mistrem světa, získal titul

velmistra a postoupil do turnaje kandidátů. Již tehdy se o něm mluvilo jako o budoucím mistru světa. Zanedlouho se však ukázalo, že cesta k titulu mistra světa bude stát Spasského ještě hodně námahy a sebekázně. Byl to totiž hráč dvou tváří. Proto si také vysloužil dvě přezdívky: „šachový Puškin“ a „líný ruský medvěd“. Spassky vystudoval novinařinu, byl to velice elegantní přátelský mladík s bohatou vlnitou hřívou. Při studiích se věnoval i atletice a dokázal skočit do výšky 176 cm. V té době to byl velice slušný výkon, protože moderní techniky skoku nebyly dosud propracovány.

Po rychlém nástupu mezi šachovou elitu nastala doba stagnace, Spassky se dvakrát za sebou nedostal do turnaje kandidátů a musel se svými trenéry rozebrat příčiny. Boris byl výborný útočník, ale v ostatních činnostech byl podstatně slabší a i jeho psychická odolnost nebyla nejlepší. To se však mělo záhy změnit. Spassky absolvoval speciální tréninky na koncovky, obrannou fázi, kombinace a psychickou odolnost. Stal se z něj hráč bez výraznějších slabin a ve všestrannosti byl srovnáván dokonce s legendárním Alechinem. Po vítězství v turnaji kandidátů mohl konečně nastoupit k zápasu o mistra světa proti Petrosjanovi. Hrálo se v Moskvě v roce1966 a Petrosjan svůj titul obhájil po těsné výhře 4:3 při 17-ti remízách. V dalším cyklu bojů o titul si Spassky znovu vydobyl právo na duel s Petrosjanem, tentokrát byl úspěšný a v roce 1969 v zápase hraném opět v Moskvě, zvítězil 6:4 při 13-ti remízách. Spassky si titul podržel jen na jedno období, v roce 1972 titul ztratil v historickém zápase s americkým velmistrem Robertem Fischerem.

Spassky vystupoval vždy jako pravý džentlmen, byl ozdobou mnoha mezinárodních turnajů. Choval se velice přátelsky i ke svým soupeřům, za což byl od svých trenérů často kritizován, prý to snižuje vůli po vítězství a agresivitu. Například Botvinnik se Smyslovem se utkávali v bojích o šachovou korunu přes deset let, ale přirozený kamarádský rozhovor spolu dokázali vést, až když Botvinnik dobrovolně opustil vrcholnou šachovou scénu. Spassky je vítězem mnoha mezinárodních turnajů, několikanásobný přeborník Sovětského svazu, člen vítězného družstva SSSR na šachových olympiádách. Hrál na první šachovnici v památném utkání družstev SSSR – Svět v roce 1970 v Bělehradě. Družstvo Sovětského svazu zvítězilo 20,5:1,5 a Spassky získal zvláštní cenu za nejhezčí partii, kdy porazil černými Larsena v 17-ti tazích překrásným útokem. Spassky se ještě před rozpadem Sovětského svazu oženil do Francie, získal francouzské občanství a několikrát reprezentoval Francii na šachových olympiádách. Ještě dnes se sporadicky objevuje na mezinárodních turnajích či setkáních veteránů. Borisem Spasskym skončila nepřetržitá éra ruské či sovětské neporazitelnosti, kdy po 35-ti letech přišla změna v osobě Roberta Fischera, který přerušil nadvládu sovětských velmistrů.

Boris Spassky zavítal v roce 2006 do Karlových Varů, kde oslavil své 69 narozeniny. V rámci jeho návštěvy se uskutečnila simultánka, kterou si s chutí zahráli i chodovští šachisté Marcel a Lukáš Vlasákovi. Setkání s desátým mistrem světa by se dalo vyjádřit jedním výstižným gestem – smeknutím klobouku.

Partie Larsen – Spassky, Bělehrad 1970, 2. kolo zápasu SSSR-Svět

1.b3 nepravidelné zahájení Larsen často používal, vy to určitě nedělejte 2…e5, 2.Sb2 Jc6, 3.c4 Jf6, 4.Jf3 jako by Larsen provokoval a Spassky se nedal dlouho pobízet 4…e4, 5.Jd4 Sc5, 6.Jxc6 dxc6, 7.e3 Sf5, 8.Dc2 De7, 9.Se2 0-0-0, 10.f4? toto je již chyba, na kterou bílý doplatí 10…Jg4!, 11.g3 h5, 12.h3 h4!, 13.hxg4 špatnou pozici ještě zhoršuje hxg3 14.Vg1 Vh1 tak tohle by vás určitě nenapadlo, krásná oběť věže za tempo vedoucí k výhře 15.Vxh1 g2 16.Vf1 Partie měla ještě dva tahy a Larsen se vzdal. Váš úkol je najít za černého 5-tahový mat (1 bod).

Druhý bod získáte za odpověď na otázku: „Jakým výsledkem skončila druhá partie zápasu o titul mistra světa v roce 1972 Fischer – Spassky a kolik měla tahů?“ Hledejte, mladí šachisté .

Fota 2006 – Spassky v Karlových Varech:

Skutečný šachový král

Že bych něco okoukal

Lukáš si vysloužil remízu

… já zase gratulaci k synovi

Lukášovo premiéra v obleku

Šachová historie – 11. díl

Marcel — Mon, 18 Feb 2013 05:00:11 +0000

Tigran Petrosjan (1963-1969)

Tigran Petrosjan byl arménský žid, narodil se v Tbilisi 17.června 1929. V těžkých válečných letech ztratil otce i matku a jako patnáctiletý chlapec se musel starat o své mladší sourozence. Střídal různá zaměstnání, aby dokázal uživit sebe a své sourozence. Toto těžké období jeho života ho vyzbrojilo pro šachovou dráhu neocenitelnými vlastnostmi – skromností, houževnatostí a především vědomím, že každý úspěch musí být vybojován tvrdou prací. Šachy představovaly pro Petrosjana ostrov spravedlnosti, klidu a řádu. Byl velmi vděčný pedagogický objekt; jako houba do sebe nasával myšlenky svého učitele, který uctíval Nimcovičovy ideje a Capablanku měl za ideál. Mistrovství mladého Petrosjana rostlo od turnaje k turnaji. Demonstroval vyzrálou hru, pro kterou bylo typické citlivé chápání pozice, výjimečná intuice a vysoká technika hry.

V roce 1947 se stal již mistrem a o dva roky později poprvé startoval ve finále mistrovství Sovětského svazu. V roce 1951 a 1952 se na tomto finále umístil na druhém místě, vybojoval si účast v mezipásmovém turnaji, ve kterém získal titul velmistra. V turnaji kandidátů 1953 obsadil páté místo. Říkali mu „Železný Tigran“ pro jeho solidní styl, pro jeho vzácně vyvinutý smysl pro vlastní bezpečnost. Věděli, že Petrosjan si v šachu váží nejvíce logiky a dělá objektivně správné tahy a že nikdy nepřistoupí na riziko, byť by bylo sebelákavější. Byl prostě pravým opakem Tala. Tal vítězil, Petrosjan neprohrával.

V roce 1962, na ostrově Curacao v Karibském moři, se chýlí ke konci turnaj kandidátů mistrovství světa. Před posledním kolem vede Petrosjan o půl bodu před Keresem. Oba budou hrát bílými, Keres s Fischerem, Petrosjan s naším Filipem. Filip se důvěrně zná s Petrosjanovými. Před partií se ptá manželka Petrosjana, tak co jak se cítíte před utkáním? Mně už o nic nejde, praví Filip a „za tisíc dolarů klidně prohraji“. Manželka Rona se směje. Petrosjan je však u partie nervózní a stále sleduje partii svého konkurenta. Petrosjan se nakonec spokojuje s remízou a opouští sál. Když se po čase do sálu vrací, všichni mu gratulují k prvnímu místu – Keres proti Fischerovi neuspěl. Petrosjan se stává vyzyvatelem Botvinnika v boji o titul mistra světa. K zápasu došlo v roce 1963 v Moskvě a Petrosjan zvítězil 5:2 (při 15 remízách). V roce 1966 proti Spasskému titul obhájil, ale roku 1969 již Spasskij zvítězil.

Diagram:

Černý zahrál Jxe4, načež bílý bez váhání zahrál Sxd8 se ziskem dámy. Udělal bílý dobře, nebo si černý připravil nějaké překvapení, které jen bílý nedopočítal?

Test za 2 body:

Proti kolika nacistům hrál Alechin simultánku na slepo a jak to dopadlo?
Jak byla finanční cena za titul mistra světa, když jej vyhrál Botvinik?
Botvinik byl mistrem světa v letech 1948-1963, kteří dva hráči dokázali jeho kralování přerušit?
Smyslov se rozhodoval v mládí, zda se stát šachistou nebo ……?
Jak se jmenoval Talův trenér, který jej dovedl až k titulu mistra světa?

Šachová historie – 10. díl

Marcel — Mon, 04 Feb 2013 05:00:13 +0000

Michail Tal (1960 – 1961)

Michail Tal se narodil 9. listopadu 1936 v Rize v rodině proslulého lékaře a milovníka královské hry. Tal byl židovského původu a je zajímavé, kolik vynikajících šachistů pochází z této národnosti. Vždyť plná polovina mistrů světa má židovské předky. Malý Míša byl neobyčejně nadaný chlapec, který již ve třech letech uměl číst a vynikal přímo fantastickou pamětí. Brzy začal navštěvovat šachový kroužek v Rize, kde se ho ujal jeden z předních sovětských trenérů Alexandr Koblenc. Tento trenér dovedl Tala od prvních turnajů až k titulu mistra světa a stal se i jeho celoživotním přítelem. Talovu obdivuhodnou paměť dokresluje následující příběh z jeho dětství. Ještě v žákovském věku chodil po škole malý Míša za svým otcem na přednášky. Jednoho dne se otec opozdil. Míša nelenil a zahájil přednášku sám, pamatoval si téměř slovo od slova, když se otec po čtvrthodině dostavil, konstatoval, že může na probranou látku plynule navázat. Talovo udivující schopnosti se neprojevovaly pouze v šachu. Střední školu absolvoval o dva roky dříve než jeho vrstevníci a universitní studia dokončil v 21 letech.

První větší šachový úspěch se dostavil v roce 1953, sedmnáctiletý Tal se stal přeborníkem Lotyšska. V roce 1957 Tal poprvé startoval v zahraničí na studentské olympiádě v Reykjavíku. Jeho jméno široké šachové veřejnosti mnoho neříkalo. Minuly však necelé tři roky a tento talent rozdrtil legendárního Botvinnika v zápase o mistrovství světa. Tak strmý vzestup šachové výkonnosti byl do té doby nevídaný. Pojmenování v šachových kruzích jako „meteor“, „šachový Paganini“, černý panter“ či “čaroděj z Rigy“ byla opravdu příznačná. Talův úspěch byl založen na originálním způsobu vedení boje. Byl průkopníkem myšlenky, že tvůrčí risk je pro úspěch nevyhnutelný. Opíral se především o intuici a vynikající kombinační schopnosti. Jeho oběti často nebyly korektní, ale soupeře dokázaly vyvést z rovnováhy a v omezeném čase nebylo pak jednoduché se útoku ubránit. Co na tom, že pak, po domácí analýze, dokazovali soupeři Talovi, že jeho oběť či kombinace nebyla korektní? Při partii byli úplně bezradní a dokonce proti němu nastupovali v černých brýlích, protože prý své soupeře hypnotizuje. Zatímco Botvinnik byl výborný stratég a Smyslov poziční estét, Tal byl šachový dravec, který využil každou příležitost k útoku, i když byl riskantní. Tomuto šachovému pokeru na nejvyšší úrovni dokázal málokdo odolat.

Tal zvítězil v roce 1957 a 1958 na přeboru Sovětského svazu a vydobyl si účast na turnaji kandidátů v Jugoslávii roku 1959. V turnaji kandidátů bezpečně zvítězil a získal právo vyzvat mistra světa Botvinnika k boji o titul. Hrálo se v Moskvě roku 1960. Botvinnik neodolal agresivní hře mladého Tala a podlehl v zápase 6:2 (při 13 remíztách). Tal se stal, do té doby, nejmladším mistrem světa. Botvinnik však hned následující rok využil svého práva na odvetný zápas. Rozšířil repertoár zahájení a dokázal Talovi vnutit pozice, ve kterých nemohl uplatnit své útočné schopnosti. Po výborném taktickém výkonu získal nezdolný Botvinnik opět titul zpět v poměru 10:5 (při 6 remízách). Tal nebyl nikdy tak pracovitý jako Botvinnik, těžil hlavně ze svého talentu a ani v soukromém životě nebyl žádný asketa. Na turnajích byl oblíbený pro svoji družnou povahu, měl mnoho přátel a v soukromí vedl nevázaný život novináře. Na turnaji kandidátů v Curacau 1962 vážně onemocněl, byl převezen do nemocnice a zbytek turnaje vůbec nedohrál. Ještě se později objevuje na vrcholných soutěžích, ale otřesené zdraví mu už nedovoluje podávat pravidelně špičkové výkony.

Následující partie se hrála na turnaji kandidátů v Jugoslávii roku 1959 a je ukázkou Talova útočného umění. Tal v ní porazil mladou vycházející americkou hvězdu Roberta Fischera. Vyhrál i celý turnaj a vydobyl si právo vyzvat mistra světa Botvinnika na zápas o titul. Fischer si na takový úspěch musel počkat ještě plných dvacet let.

Tal – Fischer, Královská indická.

1.d4 Jf6 2.c4 g6 3.Jc3 Sg7 4.e4 d6 5.Se2 0-0 6.Jf3 e5 7.d5 Jbd7 8.Sg5 h6 9.Sh4 a6 (černý chce svou dámu rozehrát přes e8 – nesmí tedy pustit bílého jezdce na b5 ) 10.0-0 De8 11.Jd2 Jh7 12.b4 Sf6 13.Sxf6 Jhxf6 14.Jb3 De7 (boj se zatím rozpoutal o ovládnutí pole c5) 15.Dd2 Kh7 16.De3 Jg8 (černý připravuje postup pěšce na f5) 17.c5 f5 18.exf5 gxf5 19.f4 exf4 20.Dxf4 dxc5 (Tal nechtěl připustit výměnu dam, raději obětuje pěšce za útok na krále ) 21.Sd3 cxb4 22.Vae1 Df6 23.Ve6! (po oběti pěšců následuje oběť jezdce, dáma je odvlečena od obrany svého krále)23. …Dxc3 24.Sxf5+ Vxf5 25.Dxf5+ Kh8 26.Vf1f3 Db2 (na tento tah spotřeboval Fischer celých 40 minut, ale záchranu již nenašel ani oběť dámy po Jdf6 27.Vxc3 Sxe6 28.dxe6 bxc3 29.Dc5 by černého nespasila.) 27.Ve8 Jf6 28.Dxf6+ Dxf6 29.Vxf6 Kg7 30.Vff8 Je7 31.Ja5 h5 32.h4 Vb8 33.Jc4 b5 34.Je5 a černý se vzdal.

Diagram procvičí vaše útočné choutky. Stačí najít mat čtvrtým tahem. Pochopitelně za bílého. Hodně štěstí.