Tábor NM 2014 – 5. den

Klínovec, pak Klínovec a nakonec zase Klínovec

  V den plánovaného výšlapu prší a prší. Předpovědi však dávaly naději na lepší vyhlídky a tak se vyrazilo. Pracovní povinnosti mě zavály na dopoledne mimo hlavní dění, zpráva o stávce a rozhánění davu vodním dělem, však dávala tušit, že na horách bylo husto . Abychom nebyli prostředníky, přinášíme popis událostí přímo z místa dění od našich zpravodajů.

  Přemkovo vstup z ranního vysílání stanice „Klínovec – Mekka šachistů“:

  Dnešní ráno nám neukázalo vlídnou tvář a chvíli se zdálo, že dokonce zhatí pečlivě plánovaný výstup na Klínovec. Vrtochy počasí bohužel odnesla rozcvička, ale hned po snídani přestalo pršet a všem  již bylo jasné, že oblíbený výlet na nejvyšší vrchol Krušných hor nic neohrozí. Starší děti sice chvíli laškovaly s peticí a vyvěšenými hesly: „Když padá voda z nebe, lépe v posteli ležet a jíst Bebe“ nebo „Klínovec ne, šachy ano!“, ale po hrozbě rozehnání protestujících vodními děly z požárního hydrantu, samy zvolily připravený výšlap .

  Hned po startu se zdálo někomu divné, že výšlap na nejvyšší horu začíná strmým sestupem. Tuto anomálii jsme však záhy po dosažení Jáchymova překonali a zbytek cesty již byl brutální pohyb po nakloněné rovině do „zamlženého nekonečna v mracích“. Je nutné podotknout, že žádné z dětí nereptalo a hrdinně neslo svůj osud, stejně jako batůžek se svačinou a pláštěnkou. Po dosažení vrcholu zavládlo mezi přítomnými zděšení ze zjištění, že nejsme na Plešivci! Naštěstí i tato nepříjemnost byla zažehnána poté, co nám azyl v neproniknutelné mlze poskytla paní vedoucí z místní restaurace. Čaj (grog byl zbožným přáním) či čokoláda přišla vhod a my mohli vyrazit na zpáteční cestu. To se netýkalo Tomáše, Aleše, Toníka a Karin, kteří využili komfortu cestování automobilem. Marcel jel náhodou kolem . Cesta domů byla podstatně kratší a jediný zádrhel se skrýval v závěrečném stoupání do Nového Města, ale po tolika nastoupaných výškových metrech nás již nic nemohlo zastavit.

  Můžeme potvrdit z našeho studia, že děti dnes byly opravdu skvělé. Náš štáb totiž výpravu navštívil na vrcholu Klínovce (náhodou) a zjistil, že odolnost dětí stoupá každou minutou strávenou s horskou vůdkyní Ivetou. Takový Maty s Honzíkem by o tom mohli psát romány . Jirka to dokonce okomentoval nesmrtelným výrokem: „Vždy jsem si vybíral tůry s malými dětmi, neb jim byly přizpůsobeny vycházkové trasy, až jsem se jednou přihlásil na šachový tábor“. Po té co štáb sestoupil odpoledne ještě do Jáchymova, kde byl dětem dán prostor pro drobný nákup; větší odměny se jim nemohlo ani dostat; nohy dětem přímo hořely, od nosu šla pára a nebylo kopce, kterého by nedosáhly. Některé děti dokonce přemlouvaly k odehrání fotbalového mače hned po návratu na chatu. A pak je zničte .

  Vynikající špagety a moučník vlil dostatek sil na první dvě večerní kola. Zatímco v A turnaji vládne v čele samostatně Standa, v B turnaji je to hned trojice stoprocentních Pavel, Karin a Ríša. Svými výkony nás zaujala Lenka, která sice zapsala dvě nuly, ale obě partie, jak s Blankou, tak i Míšou odehrála velmi pěkně až do koncovek. Účast v A turnaji je pro ni těžká, ale zasloužená a hlavně šachově prospěšná. Děti jsme nahnali do postele již v devět, což Kuba Š. vyhodnotil jako konspiraci: „Asi nás večer čeká bojovka. Proboha ať nejdeme na Klínovec“. Dobrou noc.

Fotogalerie